Při rozhodování obecných soudů o stanovení vyživovací povinnosti je nutné, aby soudy zohledňovaly několik hledisek a skutečností, a to jak na straně osoby z výživy oprávněné, tak na straně osoby povinné. Podle § 913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry a stejně tak schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dále je také nutno přihlédnout k tomu, kdo a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Podle § 915 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů s tím, že toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

Zkušební doba je jedním z významných institutů pracovního práva, který upravuje ustanovení § 35 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění (dále jen „Zákoník práce“). Tento institut dává možnost jak zaměstnavateli, tak zaměstnanci rozhodnout se, zda mají zájem na dalším trvání pracovního poměru.

U kvalifikačních dohod je nezbytné důsledně rozlišovat, zda se jedná o dohodu o zvýšení kvalifikace, nebo o dohodu o prohloubení kvalifikace. Z § 234 odst. 1 a odst. 2 zákoníku práce jednoznačně vyplývá, že dohodu o zvýšení kvalifikace je možné uzavřít bez ohledu na výši předpokládaných nákladů, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaloží.

I. Osobnost člověka je chráněna zákonem včetně všech jeho přirozených práv. Každý občan je povinen respektovat a ctít svobodné rozhodnutí jiného občana, který si může žít podle svého. Každý člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se upuštění od neoprávněného zásahu nebo toho, aby byl odstraněn následek takovéhoto neoprávněného zásahu.

Dle § 2 zákona č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o lékařích“), se rozumí:

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákoník práce") výslovně stanovuje, ve kterých případech a za jakých okolností je zaměstnanec povinen nahradit škodu, kterou zaměstnavateli způsobil.

Dne 25. května 2018 nabyde účinnosti již natolik diskutované nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) - dále jen "GDPR".

Veřejný ochránce práv (dále jen „ochránce“) je nezávislá a nestranná osoba, která neformálně šetří namítanou protiprávnost nebo jiná pochybení v jednání veřejné správy, pokud není k dispozici jiný účinný právní prostředek.

Obecně o kontrole zaměstnanců podle zákoníku práce
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce v ustanovení § 316 stanovuje v odst. 2, že ,,Zaměstnavatel nesmí bez závažného důvodu spočívajícího ve zvláštní povaze činnosti zaměstnavatele narušovat soukromí zaměstnance na pracovištích a ve společných prostorách zaměstnavatele tím, že podrobuje zaměstnance otevřenému nebo skrytému sledování, odposlechu a záznamu jeho telefonických hovorů, kontrole elektronické pošty nebo kontrole listovních zásilek adresovaných zaměstnanci,“ a v odst. 3

Násilná kriminalita mladistvých osob je v současné době stále aktuální a závažnou problematikou v naší společnosti. Vzhledem k tomu, že mladiství procházejí důležitým a pro budoucnost rozhodným obdobím, se tedy jedná o skupinu, která je více zranitelná a ovlivnitelná okolními negativními jevy, které mohou osobu mladistvého dovést až ke kriminálním epizodám.