Celý národ bojuje v současné době s infekčním onemocněním a již nyní je zřejmé, že krizová opatření si vyberou svoji daň na celém národním hospodářství. Bylo by však bezesporu velice nespravedlivé, aby náklady s krizovými opatřeními vlády ČR hradili pouze ti, kteří byli takovým rozhodnutím bezprostředně dotčeni. Přestože škody pocítí více či méně všichni obyvatelé, největší zatížení ponesou zejména firmy, které musely uzavřít své provozovny nebo došlo k zásadnímu propadu tržeb v důsledku vládou přijatých opatření.

Zákoník práce pro řešení těchto situací nabízí nástroj tzv. částečné nezaměstnanosti, jehož správným užitím lze alespoň částečně snížit náklady zaměstnavatele za situace, kdy dojde k poklesu poptávky či odbytu jeho výrobků nebo služeb. V takovém případě se jedná o překážku v práci na straně zaměstnavatele spočívající v částečné nezaměstnanosti a zaměstnavatel je oprávněn vyplácet náhradu mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku zaměstnance.

V případě, že bude zaměstnanci nařízena karanténa, pak mu přísluší dle § 192 odst. 1 a 2 zákoníku práce v době prvních 14 kalendářních dnů trvání karantény náhrada mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku obdobně jako v případě pracovní neschopnosti. Počínaje 15. kalendářním dnem trvání karantény je zaměstnanec již zabezpečen dávkou nemocenského pojištění. Zaměstnavatel je povinen dle § 191 zákoníku práce omluvit zaměstnance, kterému byla nařízena karanténa.

Účelem tohoto článku je nastínit správný postup žalobce v případě, kdy se domáhá určení existence věcného břemene v důsledku vydržení. Článek se rovněž zabývá postojem judikatury ve vztahu žaloby na určení existence věcného břemene a žaloby na zřízení věcného břemene.

Cílem tohoto článku je představení aktuálního postoje judikatury k vyvrácení právní domněnky existence a výše uznaného dluhu ze strany dlužníka, resp. unesení důkazního břemene dlužníka v případě, kdy věřitel disponuje písemným uznáním dluhu.

„Přestože institut kvalifikované výzvy nelze přímo podřadit pod koncentraci řízení, a to s ohledem na skutečnost, že účastníky neomezuje v možnosti dalšího tvrzení skutečností a navrhování důkazů, nepochybně patří do nové koncepce civilního soudního řízení vyznačující se posílením zásady formální pravdy.“

Právo každého domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu, které je zakotveno v článku 36 Listiny základních práv a svobod, je součástí práva na spravedlivý proces. K otázce vyloučení (zákonného) soudce z projednávání v dané věci pro podjatost je nutno přistupovat velmi obezřetně, když vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí ve věci je krajním prostředkem ultima ratio, neboť tímto postupem je zasahováno do ústavně garantovaného práva na zákonného soudce. Cílem tohoto článku je zmapovat konkrétní důvody vedoucí k vyloučení soudce pro podjatost z pohledu judikatury.

Partner advokátní kanceláře David Řezníček vystoupil s hlavním příspěvkem na téma “Opatření proti nečinnosti rozhodce” na IX. ročníku mezinárodního sympozia PRÁVO - OBCHOD - EKONOMIKA konaném ve dnech 23.10. - 25.10. 2019 ve Vysokých Tatrách (Štrbské Pleso). Poprvé v historii této prestižní mezinárodní vědecké konference měly jižní Čechy své zastoupení aktivním přednášejícím.

Společně s Davidem Řezníčkem přednesli svůj příspěvek v rámci bloku o rozhodčím řízení mj.:
- JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph.D. (Nejvyšší soud ČR),
- prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc., (Právnická fakulta MU v Brně),
- JUDr. Jiří Valdhans, Ph.D., (Právnická fakulta MU v Brně),
- Prof. Dr. et Mgr. Ing. Alexander J. Bělohlávek, dr. h. c. (Právnická fakulta ZČU v Plzni, Mezinárodní rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze),
- JUDr. Ján Štiavnický, (Ústavný súd SR).

Ustanovení § 690 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) stanoví, že každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná, přičemž poskytování majetkových plnění má stejný význam jako osobní péče o rodinu a její členy.

Vlastnické právo ke jmění obchodní společnosti nebo jeho části nemusí být nutně převedeno na jinou obchodní společnost pouze na základě kupní smlouvy. Jedním z dalších způsobů je i forma přeměny obchodní společnosti, i když se pak nejedná o převod jmění (nebo jeho části) ale o přechod vlastnického práva.