Po skončení pracovního poměru mohou mít zaměstnavatelé v některých pracovních sektorech zájem na zamezení bezprostředního výkonu konkurenčního jednání (bývalých) zaměstnanců. Za tímto účelem je tak možné sjednat konkurenční doložku. Při sjednání konkurenční doložky po zániku pracovního poměru je však nezbytné dodržet zákonem stanovené podmínky tak, aby konkurenční doložka byla sjednána platně a mohla způsobit zamýšlené účinky.

Mezinárodní rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze je stálý nezávislý rozhodčí soud, který rozhoduje veškeré majetkové spory nezávislými rozhodci. Listina rozhodců obsahuje celou řadu renomovaných právníků z právní praxe i akademické sféry.

Podle čl. III. Statutu tohoto mezinárodního rozhodčího soudu může být zvolen členem předsednictva pouze rozhodce zapsaný na listině rozhodců vedené Rozhodčím soudem, který je vysoce odborně způsobilý, působil delší dobu jako rozhodce a požívá vážnosti u odborné veřejnosti v tuzemsku i v zahraničí.

Elektronizace justice měla být velikým pokrokem ve vývoji české justice, srovnatelným s vynálezem knihtisku, který se následně transformoval do dnešní podoby. Elektronická platforma justice má usnadnit komunikaci jednak mezi vnějším světem a soudy, tak i v rámci justice. Sem lze zahrnout i orgány činné v trestním řízení, či třeba znalce a tlumočníky, souhrnně je lze označit za pracovníky v rámci organizace justice.

Posílením týmu o zkušeného odborníka, který se v oblasti trestního práva pohybuje více než 40 let, rozšířila advokátní kancelář Řezníček & Co. významně svou působnost také do oblasti trestního práva. JUDr. Josef Richtr bude v rámci své nové role advokáta zodpovědný za rozšíření specializace kanceláře do oblasti trestního práva, s cílem poskytnout klientům efektivní obhajobu s využitím bohatých celoživotních profesních zkušeností v tomto oboru.

Možnost zaměstnavatele zprostit se povinnosti k náhradě škody nebo nemajetkové újmy zaměstnanci upravuje ustanovení § 270 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“). V prvé řadě je nutno podotknout, že výše uvedené ustanovení bylo do zákoníku práce zavedeno až na základě novely od 1. 10. 2015.

Podle ustanovení § 1115 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), jsou spoluvlastníky osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně. Ustanovení § 1140 občanského zákoníku pak stanoví, že nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví, přičemž každý ze spoluvlastníků může žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví v případě, že předmět spoluvlastnictví lze rozdělit, nebo může žádat o zrušení spoluvlastnictví, avšak nesmí tak činit v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého spoluvlastníka.

Nabytí od neoprávněného vychází ze situace, kdy prodávající (subjekt A) převede vlastnické právo na základě kupní smlouvy na kupujícího (subjekt B), ale následně dochází například z důvodu odstoupení od smlouvy k jejímu zneplatnění. V tuto chvíli se na smlouvu hledí jako neplatnou ex tunc, tedy již od počátku. 

Dne 25. 5. 2018 vstoupilo v účinnost nařízení, o kterém již jistě slyšel snad každý z nás, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů) označované též jen jako „GDPR“ (z angl. General Data Protection Regulation).

Proces zadávání veřejných zakázek má svůj rámec nově upravený v zákoně č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v platném znění. Tato nová právní úprava umožňuje hodnotit jednotlivé nabídky nejen z hlediska nabídkové ceny, ale umožňuje zadavateli stanovit i jiná hodnotící kritéria, která zajistí, že nabídka, která bude v zadávacím řízení úspěšná, bude odpovídat i zamýšlenému záměru zadavatele.

Při rozhodování obecných soudů o stanovení vyživovací povinnosti je nutné, aby soudy zohledňovaly několik hledisek a skutečností, a to jak na straně osoby z výživy oprávněné, tak na straně osoby povinné. Podle § 913 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry a stejně tak schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Dále je také nutno přihlédnout k tomu, kdo a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Podle § 915 občanského zákoníku má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů s tím, že toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.