Ust. § 38 ZSS vymezuje případy, kdy nebude souhlas zákonného zástupce s poskytnutím zdravotních služeb nezletilému pacientovi nezbytný. Z uvedeného taxativního výčtu je nepochybné, že i v případě odběru vzorku pro účely laboratorního vyšetření se jedná o poskytování zdravotních služeb, kdy je u nezletilého pacienta potřebný souhlas zákonného zástupce, pokud konkrétní případ nelze podřadit pod zákonem uvedené výjimky.
Další s tímto spojenou otázkou zůstává, zda i v případě odběru vzorku pro účely laboratorního vyšetření bude nezbytný souhlas obou zákonných zástupců nezletilého pacienta. Dle ust. § 35 odst. 2 ZSS se vyžaduje souhlas obou rodičů nezletilého pacienta k poskytnutí zdravotních služeb, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života. V opačném případě postačí souhlas alespoň jednoho z rodičů.
V právním názoru Ministerstva zdravotnictví publikovaného na webových stránkách ministerstva se uvádí, že při stanovení, zda se jedná o zdravotní služby, které mohou podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života, „je třeba vycházet zejména z charakteru zdravotní péče poskytované v rámci uvedených zdravotních služeb (zdravotních výkonů prováděných při poskytování této zdravotní péče), účelu jejího poskytnutí a dopadů na zdravotní stav pacientů, popřípadě na kvalitu jejich života, podle dosavadních zkušeností založených na poskytování dotčené zdravotní péče, a to za obvyklých podmínek. Za negativní ovlivnění dalšího zdravotního stavu pacienta nebo kvality života nelze rovněž považovat dočasné „nepohodlí“ nebo přechodné potíže doprovázející poskytnutí dotčených zdravotních služeb (účinky léčby).“
Ministerstvo zdravotnictví pak ve svém právním názoru příkladem uvádí, že za zdravotní služby, které mohou negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta, nelze považovat podávání běžných léků, preventivní péče a očkování. Naopak jimi mohou být operační výkony atd.
Pokud se ztotožníme s právním výkladem Ministerstva zdravotnictví, bude nezbytné v jednotlivých případech dále posuzovat, zda konkrétní zdravotní služba za obvyklých podmínek je způsobilá podstatným způsobem negativně ovlivnit zdravotní stav. Je pak na zvážení odborníků (lékařů), aby případná rizika spojená se zdravotní službou vyhodnotili, a aby zvážili, zda by se mohlo jednat o zdravotní službu, která může podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života.
V případě, že se jedná o nezletilého pacienta, který dovršil 15 let věku, lze mu zdravotní služby poskytované registrujícím poskytovatelem poskytovat bez zjišťování souhlasu zákonného zástupce, pokud zákonný zástupce s takovým postupem vyjádří písemný souhlas, který může podmínit následným informováním o poskytnutých zdravotních službách. (Písemný souhlas dle tohoto odstavce je součástí zdravotnické dokumentace vedené o nezletilém pacientovi.) Tuto možnost lze však aplikovat pouze v případě, že se jedná o zdravotní službu poskytovanou registrujícím poskytovatelem. Zákon v takovém případě stanoví obecnou výjimku, a to v případě nezletilých pacientů starších 15-ti let, kdy na základě předchozího souhlasu rodičů, bude umožněno, aby šel nezletilý pacient starší 15-ti let sám např. k praktickému lékaři pro děti a dorost na očkování, atd.
Forma souhlasu k poskytnutí zdravotních služeb nezletilému pacientu
Z důvodové zprávy k zákonu č. 372/2011 Sb. ze zvláštní části důvodové zprávy k ust. § 34 a 35 ZSS vyplývá, že „souhlas s poskytnutím zdravotních služeb lze s ohledem na jejich charakter vyslovit ústně nebo písemně. Souhlas, ale může být též předpokládaný (např. při aplikaci injekce). Písemný souhlas pacienta nebo jeho zákonného zástupce s poskytováním zdravotních služeb bude vyžadován, jestliže povinnost písemné formy souhlasu stanoví zvláštní právní předpis (transplantační zákon, zákon o specifických zdravotních službách) nebo jestliže je zdravotní výkon spojen s vyšší mírou rizika a poskytovatel si s ohledem na rizika výkonu písemný souhlas vyžádá.“ Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že pokud zákon výslovně nestanoví, že souhlas zákonných zástupců musí být v písemné podobě, není tato forma vyžadována. Na druhou stranu lze písemnou formu souhlasu s poskytnutím zdravotních služeb jen doporučit z důvodu případného dokazování, a to zejména v případech, kdy se jedná o zdravotní služby, které mohou negativně ovlivnit zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života.
Za předpokladu, že odběr vzorku pro účely laboratorního vyšetření nebude v obvyklých případech spojen s takovým rizikem, které by mohlo podstatným způsobem negativně ovlivnit další zdravotní stav pacienta nebo kvalitu jeho života, zákon o zdravotních službách nevyžaduje souhlas s poskytnutím zdravotnických služeb obou rodičů (zákonných zástupců).
Na druhou stanu je však nepochybné, že souhlas alespoň jednoho z rodičů bude v případě odběru vzorků nezbytný. Písemná forma takového souhlasu musí být zachována pouze v případech, kdy to zákon výslovně stanoví (např. odběr tkáně či orgánů dle transplantačního zákona).
