Kromě trestného činu poškození cizí věci dle § 228 odst. 1 Trestního zákoníku4) soudy nejčastěji kvalifikují akt vybržďování jako trestný čin ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 Trestního zákoníku či jako jeho pokus. K naplnění subjektivní stránky tohoto trestného činu nestačí, že pachatel jednal úmyslně, nýbrž musí být prokázáno, že jeho úmysl, i když eventuální, směřoval ke způsobení následku ublížení na zdraví.5) Jestliže se řidič uchýlí k manévru, který provede způsobem, při němž je prakticky jisté, že dojde k fyzickému kontaktu s vozidlem poškozené osoby, pak jeho úmysl zahrnuje dle judikatury Nejvyššího soudu jak tento kontakt, tak i případné následky, které z něho mohou vzejít, a to včetně vážných zranění poškozené osoby a jejích spolujezdců.6)
Řidič si musí být vědom, že při kolizi vozidel ve vysoké rychlosti může dojít k velmi vážným zraněním.7) Zároveň nemůže počítat s žádnou okolností, která by případnému zranění dalších osob zabránila.8) Pokud se vozidla pohybují rychlostí 80 km/h či více, případná srážka by bez jakýchkoliv pochybností znamenala vážné ohrožení zdraví i života všech zúčastněných, což musí být zřejmé i laikovi. Lze si tedy snadno představit, že prudké snížení rychlosti by mohlo mít závažné až fatální následky.9) V takovém případě může být vybržďování kvalifikováno i jako pokus trestného činu těžkého ublížení na zdraví dle § 145 Trestního zákoníku, případně při způsobení těžké újmy na zdraví jako samotné těžké ublížení na zdraví.
Eventuální úmysl se nedovozuje jen u vysoké rychlosti, ale i u nízké. Vybržďováním v jakékoliv rychlosti totiž vytváří pachatel nebezpečnou situaci v silničním provozu, kdy rozsah hrozícího škodlivého následku v podstatě závisí na řidičských schopnostech, momentální pozornosti a včasnosti reakce řidičů poblíž jedoucích vozidel.10) Dále je třeba zohlednit okolnosti konkrétní situace, například mokrou vozovku nebo povahu vybržďovaného dopravního prostředku.11) Je například obecně známou skutečností, že cestující v autobuse zpravidla nebývají připoutáni bezpečnostními pásy, a že při nárazu či razantním brzdění autobusu se mohou udeřit o sedačky před nimi, spadnout na zem a utrpět lehčí zlomeniny, distorze páteře či jiná obdobná zranění.12) Proto i vybržďování v nižších rychlostech může být kvalifikováno jako pokus trestného činu ublížení na zdraví.
Nabízí se otázka, zda se v některých případech nejedná spíše o vědomou nedbalost pachatele než o jeho eventuální úmysl. Při rozlišování vědomé nedbalosti a eventuálního úmyslu je třeba hodnotit, zda důvody, pro které pachatel spoléhá, že následek nezpůsobí, mají charakter dostatečných důvodů, za něž je možno považovat jen takové důvody, které sice v posuzovaném případě nebyly způsobilé zabránit následku, ale v jiné situaci a za jiných podmínek by k tomu mohly být reálně způsobilé.13) Není sporné, že při vybržďování pachatel musí vědět, že prudkým bržděním vozidla může způsobit dopravní nehodu. Pokud by však byl pachatel smířen s jejím vznikem, znamenalo by to, že je zároveň smířen s možnými závažnými až fatálními následky, které hrozí i jemu samotnému. Pak by byl dovozován úmysl pachatele směřující ke způsobení újmy na zdraví i sobě samému, čemuž definice vytrestání vybržďovaného řidiče zpomalením rychlosti neodpovídá. Je tedy pravděpodobné, že pachatel spoléhá na schopnosti a pohotovost řidiče vybržďovaného vozidla, ačkoliv tak dělá bez přiměřeného důvodu. Pak by se jednalo spíše o vědomou nedbalost než o eventuální úmysl pachatele a v některých případech by mohlo být vybržďování kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 148 Trestního zákoníku.
Pokud řidič znenadání opakovaně zabrzdí se snahou vyvolat hromadnou kolizi ostatních vozidel, přičemž v souhrnu těchto okolností vytvoří stav živelnosti a záměrně jej udržuje, je toto jednání kvalifikováno soudy jako trestný čin obecného ohrožení dle § 272 odst. 1 Trestního zákoníku.14) Stejně kvalifikováno je i jednání, při kterém pachatel musí být srozuměn s tím, že svým nečekaným bržděním ohrozí řadu osob jedoucích v jeho pruhu a vydá je nebezpečí těžké újmy na zdraví či smrti. V této situaci nemůže spoléhat na to, že vozidla jedoucí za ním na jeho náhlé zastavení adekvátně a včas zareagují. Pro kvalifikaci vybržďování jako trestného činu obecného ohrožení je tedy vyžadován alespoň eventuální úmysl pachatele, který směřuje ke způsobení obecně nebezpečného následku, aniž by pachatel musel vědět, jakým konkrétním způsobem vznikne vlastní obecné ohrožení.15) Tento úmysl se dovozuje například při vybržďování v hustém provozu. Při něm pachatel vytváří obecné nebezpečí, tedy takový stav, při němž nastává větší či menší pravděpodobnost vzniku vážné poruchy, která pro svou povahu, rozsah a intenzitu znamená nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví více osob nebo nebezpečí škody velkého rozsahu na cizím majetku.16)
Zákonný znak vydání většího počtu osob v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví lze naplnit nejen tím, že větší počet je konkrétně a bezprostředně ohrožen ve stejném okamžiku, nýbrž i tehdy jsou-li takto ohroženy v krátkém časovém intervalu postupně, jediným souvislým nedělitelným jednáním pachatele.17) K naplnění kritéria většího počtu osob přitom postačí, když z důkazů vyplyne ohrožení takového počtu, tyto ale v následném trestním řízení nemusí být ztotožněny, a tudíž ani vyslechnuty.18)
Další, méně častou skutkovou podstatou, která se objevuje v rozhodnutích soudů v souvislosti s aktem vybržďování, je trestný čin nebezpečného vyhrožování se zbraní dle § 353 odst. 2 písm. c) Trestního zákoníku. O vyhrožování se zbraní se jedná nejen tehdy, jestliže pachatel užije zbraň k přímému fyzickému násilí vůči osobě, aby dosáhl svého cíle, ale i tehdy, jestliže užije zbraň k zastrašování pohrůžkou, že užije zbraň k fyzickému útoku vůči napadenému, nesplní-li to, k čemu ho nutí.19) Jedná se zejména o situace, kdy se osoby znají, či kdy došlo k jejich předchozímu kontaktu, který vyústil právě ve vybržďování. To pak posiluje reálnou váhu pronesené hrozby takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu z výhružky, tedy vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno. 20)
Závěrem lze říci, že případy vybržďování jsou rozmanité a jejich posuzování je mnohdy komplikované. Tento článek poskytuje základní shrnutí judikatury Nejvyššího soudu týkající se vybržďování, přičemž lze očekávat její vývoj zejména ohledně otázky eventuálního úmyslu u trestného činu ublížení na zdraví dle § 146 odst. 1 Trestního zákoníku.
-------------------
1) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 6 Tdo 1027/2012
2) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2004, sp. zn. 6 Tdo 524/2004
3) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. dubna 2019, sp. zn. 15 Tdo 1443/2018
4) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2018, sp. zn. 3 Tdo 257/2018
5) ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník – komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1541
6) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. září 2011, sp. zn 7 Tdo 1081/2011
7) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2011, sp. zn. 6 Tdo 1337/2011
8) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2018, sp. zn. 8 Tdo 945/2018
9) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. 8 Tdo 379/2017
10) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2017, sp. zn. 8 Tdo 379/2017
11) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 6 Tdo 1027/2012
12) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2011, sp. zn.6 Tdo 1337/2011
13) ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník – komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 234
14) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2013, sp. zn. 4 Tdo 1094/2013
15) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2018, sp. zn. 8 Tdo 945/2018
16) ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník – komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2768
17) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. listopadu 2013, sp. zn. 4 Tdo 1094/2013
18) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2018, sp. zn. 8 Tdo 945/2018
19) ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník – komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1750
20) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2018, sp. zn. 6 Tdo 809/2018
