Náhrada nákladů řízení je obecně řízena, kromě jiného, zejména tzv. zásadou úspěchu ve věci, dle níž platí, že soud přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle ust. § 142 odst. 2 a 3 o.s.ř. pak platí, že pokud měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. I když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu však soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch jen v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.
V případě rozhodování o náhradě nákladů řízení je pak třeba zohlednit splnění dalších zákonných podmínek, a to například zaslání předžalobní upomínky, je-li to s ohledem na povahu daného řízení zákonem vyžadováno. Cílem tohoto článku však není rozbor a aplikace všech podmínek pro přiznání náhrady nákladů řízení, neboť tento článek se zabývá zejména moderací náhrady nákladů řízení soudem a s tím související judikaturou Nejvyššího a Ústavního soudu.
Zákon dává soudu možnost, aby i v případě, že jsou splněny všechny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému účastníkovi, soud tomuto účastníkovi náhradu nákladů řízení nepřiznal. Toto moderační právo je zakotveno v ust. § 150 o.s.ř., dle něhož v případě, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.
K aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu existuje četná judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, když příkladem lze jmenovat například Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2082/2017:
„Při úvaze o splnění podmínek pro moderaci práva na náhradu nákladů řízení podle § 150 OSŘ přihlíží soud zejména k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům účastníků řízení, k okolnostem, které vedly k uplatnění nároku u soudu prvního stupně nebo k podání odvolání, k postojům účastníků v průběhu řízení apod. Závěr soudu o důvodech hodných zvláštního zřetele pro nepřiznání (snížení) náhrady nákladů řízení předpokládá existenci okolností, pro které by v konkrétním případě bylo nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který by měl náklady řízení podle jeho výsledku hradit, a za kterých by zároveň bylo možné spravedlivě požadovat na oprávněném účastníku, aby náklady řízení jím vynaložené nesl ze svého.“
Rovněž Ústavní soud opakovaně judikoval, že nesprávnou aplikací ust. § 150 občanského soudního řádu lze zasáhnout do práva na spravedlivý proces a do základního práva na ochranu vlastnictví:
„Porušení práva na spravedlivý proces způsobil obecný soud tím, že rozhodl o použití ustanovení § 150 občanského soudního řádu, aniž by se zabýval veškerými okolnostmi případu, aniž posuzoval výši nákladů řízení a zjišťoval, jaké jsou majetkové, sociální, osobní a další poměry účastníků řízení a jaký je možný dopad přiznání či naopak nepřiznání náhrad nákladů řízení u toho kterého účastníka. Zásahu do práva na spravedlivý proces se dopustil obecný soud dále tím, že jeho rozhodnutí není dostatečně a přesvědčivě odůvodněno a lze v něm spatřovat jisté prvky libovůle a nahodilosti.“ 1)
Z recentní judikatury Ústavního soudu pak dále vyplývá, že rovněž při aplikaci moderačního práva je třeba vzít v potaz veškeré skutkové okolnosti, které v řízení vyšly najevo:
„Ústavní soud konstatuje a uzavírá, že porušením práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod může být i situace, kdy v hodnocení zjištění absentuje určitá část skutkových skutečností, které vyšly v řízení najevo, eventuelně - nebo tím spíše - pokud je účastník řízení, a to třeba jen nepřímo, namítal, leč obecný soud je náležitým způsobem v celém souhrnu posuzovaných skutečností nezhodnotil, aniž by dostatečným způsobem odůvodnil jejich irelevantnost. Pokud obecný soud postupuje takto, dopouští se mj. libovůle, zakázané v článku 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Právě tím došlo k porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ 2)
Nesprávnou aplikací moderačního práva stran soudu může rovněž dojít k porušení práva na právní pomoc zakotveného v čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod:
„Jak uvedl Ústavní soud v citovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 598/2000, i když se problematika nákladů řízení může jevit ve srovnání s vlastním předmětem řízení jako méně významná, je třeba vzít v úvahu, že právo na přiznání přiměřené a právním předpisem stanovené náhrady nákladů, které úspěšné straně v řízení vzniknou, je součástí práva na spravedlivý proces a také souvisí, pokud jde konkrétně o náklady právního zastoupení, s právem na právní pomoc ve smyslu čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tím, že obecný soud náhradu nákladů ve výši stanovené v příslušné právní normě stěžovateli nepřiznal, odepřel mu právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny.“ 3)
Ze shora citovaných rozhodnutí vyplývá, že při moderaci náhrady nákladů řízení je nutno přihlížet nejen k majetkovým poměrům stran, ale též k tomu, zda je možné na oprávněném účastníku spravedlivě požadovat, aby náklady jím vynaložené nesl ze svého. V případě, že soud aplikuje moderaci náhrady nákladů řízení, aniž by se zabýval shora uvedenými hledisky, a to zejména postoji účastníků v průběhu řízení, jejich majetkovými poměry či okolnostmi zahájení řízení, může být v takovém postupu soudu shledána nepřípustná a Listinou základních práv a svobod zakázaná libovůle.
------------------
1) Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1391/07 ze dne 5. 6. 2008.
2) Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 748/19 ze dne 17.12.2019.
3) Nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2811/08 ze dne 11. 6. 2009.
